IN MEM
Žijeme ve světě, který je postavený na stoprocentní úmrtnosti. Smrt nás vždycky zaskočí, překvapí, zdrtí, zasáhne, naštve, rozpláče. Tohle je stránka o psích přátelích, kteří žili s námi v jedné domácnosti a už ne.
BETYNKA
Nikdy mě nenapadlo, že Betininu stránku budou přesouvat do téhle rubriky. A stalo se. Kruci. Psalo se tam:
"Betynka je tosa inu narozená v listopadu 2000, je tak prima, že by si to člověk ani nevymyslel."
Betynka od patnáctého prosince 2011 už není. V lednu 2012 by s námi žila jedenáct let. Každý den nám dávala najevou svou zcela vyjímečnou laskavou a přátelskou povahu. Podle ní jsem pojmenovala mou chovatelské stanici, byť tosy nemíním chovat, ale jí nechceme nikdy zapomenout. Chybí nám moc, naše Beťu.
ASITA ORAVA-AJŠA
Narozená 26.6.1988, z druhého československého a prvního slovenského vrhu flanderských bouvierů v ČSSR a to v Trstené na Slovensku. Bydlela se mnou v Radotíně, v Neumětelích, v Mnichově a ve Strážnicích. Jako mladá absolvovala několik většinou krajských výstav a jednu mezinárodku v Brně, tou dobou asi v republice jedinou. Hvězda nebyla,t aké se srstí jsem si nevěděla rady. Ajša rozumněla lidské řeči, když jsem řekla "podrž si to packama", tak to udělala. Ale co nesnesla (nebo milovala?) byly slepice a jiná drůbež, časem rozšířila na kozy. Kousnout neuměla, ale oslintala až na kůži. Potomků se nedočkala, ačkoliv dvakrát měla dobře nakročeno, ovšem ani mnichovský špic ani strážnický pinč nám nevyhovovali, naopak bouvier, kterého jsme vybrali my, se nepochlapil.
Ajša umřela 14.10.2001.
ERIONE HARLEKÝN -ERINKA
Narozená 15.6.1994, černobílá trpasličí pudlička, u nás až od roku věku, pouze ve Strážnicích. Se svou chovatelkou paní Kubošovou absolvovala výstavu v raném věku, ale protože jí nenarostl jeden zoubek (!), nemohla být chovná, byla prodána a po čase se dostala k nám. Jednou měla štěňátka, Holčičku(?), Terryčka(Adam), Žuldu(Rikísek) a Otíka(?). Je to tak dávno, ještě v minulém století, štěňata běhala dřív než Vilda... Tehdy jedině dokázala hájit svá (a štěněčí) práva a ukázala zuby, když si Ajša na jedno mimi omylem sedla.
Jako pudlík musela podstupovat stříhání a česání a kolikrát mě až mrzelo, jak je tohle plemeno námi lidmi zmanipulováno, aby všechny tyto procedury trpně snášelo. Když jsem jí z neopatrnosti střihla, nedala nikdy vědět.
Co přišla o Ajšu, nebyla už ve své kůži, Betynka na ní byla moc velká a z Eriny se stala trošku samotářka. Ani s následujícíma holkama se nedala moc do party, už na ní byly příliš mladé. Poslední dobou už moc nevycházela, moc špatně viděla, nohy jí neposlouchaly.
Omlouvám se hlavně jí, že ačkoliv už webovky běží, nedočkala se své samostatné stránky.
Erinka umřela 15.5.2009.
